V minulém století na našem území instalovaná tepelná čerpadla využívala hlavně teplo ze zemního kolektoru, který bylo nutné poměrně nákladně vybudovat. Tepelné čerpadlo tedy představovalo v osmdesátých a devadesátých letech finančně náročné zařízení s velmi dlouhou návratností. Současná tepelná čerpadla se s těmi před dvaceti lety téměř nedají srovnávat. Pracují úsporněji, mají tišší chod a mnohem širší možnosti použití. Dnešní typy vzduch-voda již dokážou i při mrazech -20°C produkovat topnou vodu o teplotě 80 °C bez potřeby bivalentního zdroje. S takovými parametry již dávno neplatí podmínka použití tepelného čerpadla výhradně s podlahovým vytápěním.
Masového rozšíření zaznamenala tepelná čerpadla až od roku 2000. Teprve od té doby lze tuto technologii považovat za prověřený a ekonomický způsob vytápění. Za vyšším zájmem o tepelná čerpadla po roce 2000 stojí hlavně dva faktory: na trhu se objevila technicky vyspělejší zařízení a navíc distributoři energií začali pro majitele tepelných čerpadel nabízet specializované tarify s levnější elektřinou.
V současnosti je podle odhadů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v Česku instalováno již více než 55 tisíc těchto zařízení. Statistiky pak hovoří o 7,5 tisících loni prodaných tepelných čerpadlech s celkovým odhadovaným výkonem okolo 96 MW. Nejčastěji instalovaným typem jsou zařízení vzduch-voda.
Přestože se s tepelnými čerpadly setkáváme teprve několik desítek posledních let, jejich princip je znám mnohem déle. Málokdo přitom ví, že má tato technologie kořeny na českém území.
První tepelné čerpadlo na světě totiž vynalezl v polovině 19. století rodák z Nového Jičína, rakouský báňský technik Peter von Rittinger, mimo jiné také významný modernizátor jáchymovských dolů. Jednoduchá tepelná čerpadla používal k vysoušení vytěžené soli v rakouských dolech. Po tomto učenci je také nyní pojmenována Mezinárodní cena Petera von Rittingera, která je udělována nejlepším výrobkům z oblasti tepelných čerpadel a klimatizační techniky.
