Nedávno jsem měl telefonát, dalo by se říci, z opačného konce spektra: volal montér, že mu na fasádu nepovolili umístit čidlo venkovní teploty, a jestli by nešlo upravit projekt a teplotu do systému načíst přes internet z nějakého meteoserveru, což by pro něj bylo jednodušší. Naštěstí se podařilo tenhle (byť technicky proveditelný) nápad rozmluvit, senzor byl namontován a teplota je snímána klasickým způsobem. Po téhle příhodě jsem si uvědomil, jak často vymýšlíme a realizujeme zbytečně složité a křehké systémy jen proto, abychom si zjednodušili práci. Zní to paradoxně, ale ve světě online dat a autoadaptivních regulátorů je často jednodušší použít technologii, modul nebo programový blok, od něhož očekáváme, že vyřeší problémy, které vlastně měla řešit nějaká „nižší vrstva“ systému. Vlivem špatné koordinace nebo pro úsporu nákladů – či pouze proto, aby si někdo zjednodušil práci – pak vznikají překombinovaná řešení, jejichž správná funkce je zbytečně závislá na dalších faktorech a službách.
Dalším příkladem byl inzerát na elektronické dveřní kukátko. Na venkovní straně kamera, na vnitřní LCD obrazovka. Po stisknutí tlačítka vidíme, kdo stojí přede dveřmi. Argument proti klasickému řešení s optikou byl, že u něj může slídil pomocí speciálního optického zařízení zvenčí pozorovat, co se děje uvnitř. Elektronické kukátko je pěkné, nebylo drahé a věřím, že si své zákazníky najde; zůstává mi ale záhadou, proč by problém nevyřešila plechová clonka a jeden šroubek.
Snad by bylo dobré, abychom všichni byli tak trochu členy nějakého „hnutí za robustnější svět“. Abychom, jako konstruktéři, projektanti, obchodníci i technici přicházeli s řešeními, která budou odolná, stabilní a dobře udržovatelná. Rozhodně to nevylučuje komfort a uživatelskou příjemnost; možná naopak – posledním protipříkladem, se kterým vás seznámím, byl článek o novém automatizační systému místností ovládaném pomocí smartphone: „Host vstoupí do pokoje, naskenuje si QR kód a je tak připraven svým mobilním zařízením ovládat všechny funkce automatiky svého pokoje.“ Přiznám se, že při vstupu do hotelového pokoje je něco podobného obvykle poslední činností, kterou bych chtěl podstoupit. Nepochybně se jedná o technicky pokročilé řešení, i já jsem se často podílel na realizaci podobných systémů. Možná je to věkem, možná jen zimní únavou, ale poslední dobou mám pocit, že bych uvítal... – zkrátka robustnější svět.
